Ženy v realitním byznysu: Díl II. – Zdenka Klapalová, ARTN

Jak obvykle začínám svůj den?
ZK: Zpravidla si jdu po ránu zaběhat. Hlavně v zimě, protože z práce se vracívám za tmy. Neběhám dlouho, ale snažím se proběhnout každý den. Do pracovního dne mi to přináší pohodu a pozitivní mysl. Kromě joggingu se mám ráda i další sporty. Ale pro začátek pracovního dne ve městě je běh nejvhodnější. Pokud mám víc času a je příznivé počasí, sednu na motorku a vyrazím na projížďku. Směr Kralupy, Velvary, Roudnice.

Reality, má láska. Nebo náhoda?
ZK: Úplná náhoda. Vystudovala jsem matematicko-ekonomické výpočty, strávila dva roky stáží na katedře psychologie a sociologie VŠE a pak jsem byla asistentem na katedře managementu. Realitami jsem se vůbec nezabývala. Věnovala jsem se tehdy modelům fungovaní podniku a simulačním hrám. Nicméně v roce 1989 byla velká potřeba praxe, poptávka po odborných konzultacích a oceněních. Pracovala jsem v té době pro Světovou banku a nejrůznější domácí podniky, k nimž patřily kupříkladu České radiokomunikace či ČSA. A mimo jiné jsem narazila na požadavky tržního ocenění podniku, pozemků a nemovitostí. Navázala jsem kontakt se skotskou společností Ryden, jejíž zástupci nás navštívili a záhy objevili potenciál, který místní trh skýtal. Zhruba po roce mě přesvědčili, abych pro ně pracovala. V roce 1992 jsme založili pobočku, přijel náš první britský manažer a realitní dobrodružství mohlo začít. V roce 2001 pražskou pobočku Ryden ovládla britská skupina Knight Frank, s níž brzy oslavíme 25 let působení na českém trhu.

Největší profesní výzva mého života
ZK: Opomenu-li skutečnost, že klienty Knight Frank jsou významné společnosti, jejichž nároky a potřeby se v čase mění, a že si český realitní trh prošel ekonomickou recesí, byly pro mě velkou profesní výzvou prodeje rozsáhlého majetku dvou podniků v úpadku - OP Prostějov a dřevozpracujícího podniku Lees & Timber. Výzvou proto, že šlo o velmi náročné procesy. Ale také z hlediska významu prodejů pro region a zajištěné věřitele. V případě prodeje OP Prostějov se podařilo dobře zpeněžit všechny areály a do některých se dokonce po letech vrátila původní výroba. A v případě Less & Timber se, byť v konkurzu, povedlo za podpory syndikátu tří velkých bank udržet výrobu. Pila v Čáslavi včetně ostatních závodů byla prodána za cenu, která předčila očekávání. Majitelem se stala společnost, která podnik začlenila do svých dalších aktivit, je v zisku a zaměstnává okolo tří set pracovníků.

Zapomenout bychom neměly ani na Vaše dlouholeté působení v Asociaci pro rozvoj trhu nemovitostí. Pokud svou pozici obhájíte, budete patnáctým rokem ve funkci prezidentky ARTN. Je to pro vás také ještě výzva?
ZK: Moje funkce je každý rok k dispozici. Ale bylo by pro mne určitě ctí se na realizaci další vize ARTN podílet. Výzva by to tedy určitě byla. Asociace je za ty roky mnohem víc vidět a je o ní hodně slyšet. Je to zejména tím, že máme nová a silná témata. S novým občanským zákoníkem se podařila znovu aktivovat pracovní skupinu Legislativa; přetrvávající legislativní nejistota a nejasná pravidla v oblasti developmentu vedly k tomu, že jsme v loňském roce vytvořili prostor pro pracovní skupinu Stavební právo. Asociace se stala součástí databáze organizací konzultujících v rámci vládního systému RIA, daří se nám komunikovat s veřejnou sférou a usilujeme o dialog se všemi zainteresovanými stranami. Naše odborná studie Trend Report se opírá o vlastní rozsáhlý dotazníkový průzkum a jako službu trhu jej nabízíme v on-line verzi. Navíc posilujeme členskou základnu - vloni jsme poprvé přijali nové korporátní členy a díky aktivní podpoře členů dozorčí a správní rady se nám daří realizovat mnohem víc akcí než dříve.

Ženy ve vedoucích funkcích v realitní branži
ZK: Připadá mi logické, že se ve vedoucích funkcích prosazují muži. Pokládám to za přirozené a z toho důvodu se touto skutečností nezabývám, ani mě tento fakt nijak nepřekvapuje.
Stavebnictví a reality jsou určitě více doménou mužů, což je pochopitelné. Nebýt náhody, kterou jsem zmínila, nikdy bych v realitách nepracovala. Ale to neznamená, že pro ženy v realitách není prostor. V Knight Frank dáváme rovné příležitosti všem a přímo v našem týmu můžete potkat šikovné a úspěšné kolegyně. A v oboru se s ženami také setkávám. Více je nás v realitním či právním poradenství a v bankovnictví. Ve stavebnictví a developmentu je žen skutečně poskrovnu.

Kdo, nebo co se mi vybaví, když se řekne česká architektura?
ZK: Paradoxně se mi nevybavují jména architektů, ale osvícených developerů. Těch, kteří kvalitní architekturu do Čech přinesli. Za všechny jmenujme například Serge Borensteina a jeho realizace v Karlíně, Pavla Kocha a Tančící dům na Vltavském nábřeží, Waltera Dackiwa s projektem The Park na Chodově, nebo Immorent a Futurama Business Park na Invalidovně. Prahu obohatila i výstavba komplexu River City Prague, revitalizace Waltrovky,… Ráda bych zdůraznila, že to jsou právě developeři a jejich vize, kdo dali kvalitní architektuře šanci. Bez nich by v Praze ani v regionech žádné architektonicky zajímavé a cenné realizace nevznikly. A nejvíc si cením těch, kteří se pustili do rozvoje brownfields. Zkultivovali lokalitu, vytvořili nové funkce a nabídli městu a jeho obyvatelům nové možnosti.

Čím bych nejspíš byla, kdybych nebyla tím, čím jsem?
ZK: S ohledem na to, že jsem vystudovala psychologii a tomuto oboru se ve svém volnu věnuji i nadále, je moje odpověď jasná. Zajímala by mě psychodiagnostika, na kterou jsem se zaměřovala nejvíce. Ale nelituji. Reality jsou moje svobodná, a rozhodně dobrá volba.

Které místo si také dokážu představit jako svůj domov?
ZK: Pokaždé se ráda vracím na Moravu do svého rodného města, Kroměříže. Ale nejsem si jistá, zda bych tam ještě chtěla mít svůj domov. Tím je pro mne Praha. Pokud bych si měla představit změnu, spíše by mě lákal život na českých horách. Nabízí spoustu aktivit a zážitků, které mám ráda. Ze zahraničních měst je mojí srdeční záležitostí skotské hlavní město Edinburgh.

Připravila Jana Hrabětová