Skandinávský sen o moderním bydlení v Čechách

Kdo z nás si někdy nepřál žít jak v dětské knížce Děti z Bullerbynu. Mít vlastní dům a žít obklopen lidmi, s nimiž se přátelíte a kterým můžete plně důvěřovat. Mimo ruch velkoměsta, ale s pravidelným dopravním spojením a základní občanskou vybaveností. V těsné blízkosti přírody, ale ne na samotě. Bydlet s rodinou ve svém vlastním domě a zároveň mít možnost trávit čas společně se svými sousedy.

Před prací si jít zaplavat s kamarádkou do společného bazénu a báječně tak nastartovat nový den. Odpoledne, po práci, zaparkovat auto na společném parkovišti na kraji Vaší čtvrti a dojít cestičkou pár desítek metrů k Vašemu domu. Cestou pozdravit souseda a prohodit s ním pár vět, pohladit jeho psa a domluvit se na společném víkendovém grilování. Poté, co doma vybalíte tašky s nákupem, můžete zajít na kus řeči ke kamarádce odnaproti. Její syn a Vaše dvojčata se znají už od peřinek a vždy si spolu máte co říct. Vaši manželé spolu chodí hrát každou neděli navečer tenis a v úterý fotbal na společné hřiště. Také nesmíte zapomenout, že příští pátek je setkání s ostatními z Vaší čtvrti ve společenském domě. Mladý manželský pár, který žije v domě na konci ulice, bude promítat fotografie z letošní dovolené v Asii.

I tak nějak může vypadat bydlení ve stylu co-housing. Do češtiny lze toto slovo volně přeložit jako blízké sousedské bydlení. Počátek trendu spadá do sedmdesátých let v Dánsku a odsud se postupně rozšířil i do dalších zemí Evropy (např. Švédska, Holandska, Německa, Rakouska a Velké Británie) a do Severní Ameriky.

Co-housing klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a součastně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Obyvatelé čtvrti vlastní soukromé domy nebo byty s veškerým vybavením, ale navíc spoluvlastní společné prostory s nadstandardním vybavením – např. společenský dům s velkou kuchyní a jídelnou, kde se obvykle podává několik jídel týdně, s dílnou, dětskou hernou a dalším vybavením. I architektonické uspořádání čtvrti podporuje mezilidské vztahy - obvyklé například je, že auta neparkují u domů, ale na okraji čtvrti, takže v centru jsou jen cesty pro pěší, čímž vzniká bezpečný prostor pro dětské hry, ale i pro setkávání dospělých.

Co-housing se liší od jiných druhů tzv. záměrně vytvořených společenství tím, že jeho obyvatelé jsou ekonomicky nezávislí a nemají společnou životní filozofii anebo dokonce náboženství. Pokud Vás co-housingový styl bydlení zajímá a přáli byste si, aby našel své místo i v Čechách, vyplňte krátký dotazník, který najdete zde.