České stavební firmy nečeká rozhodně letos nijak jednoduchý život. Propad stavebních zakázek postihl prakticky všechny odvětví stavební výroby, nejvíce postižené je pozemní stavitelství, do kterého patří hlavně bytová výstavba, zastavila se výstavba kanceláří.
České stavební firmy nečeká rozhodně letos nijak jednoduchý život. Propad stavebních zakázek postihl prakticky všechny odvětví stavební výroby, nejvíce postižené je pozemní stavitelství, do kterého patří hlavně bytová výstavba, zastavila se výstavba kanceláří.
V segmentu bytové výstavby přitom podniká více než 80 procent firem. Rozhodující pro zlepšení situace bude vývoj české ekonomiky, mírný růst objemu stavební výroby se však očekává nejdříve příští rok. Pesimisté hovoří dokonce až o roku 2012. „Cesta stavebnictví z recese nebude rychlá ani jednoduchá,“ míní generální ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví Miloslav Mašek. Na počátku března se v pražském hotelu konalo letošní Fórum českého stavebnictví (FČS), které se koncipovalo do dialogu stavebního sektoru a vlády, a v jeho průběhu zazněla řada důvodů, proč je na tom české stavebnictví poměrně špatně.
Zaznělo také mnoho návrhů, jak krizi překonat. Rozhodující roli v cestě z krize musí mít stát a záleží zejména na něm, jak se situace v českém stavebnictví bude dále vyvíjet. „Stát by neměl hlavně škodit,“ prohlásil hned na úvod šéf developerské společnosti EKOSPOL Evžen Korec a do značné míry tím definoval atmosféru, ve které nyní stavebnictví žije. Většina návrhů zúčastněných zástupců stavebního sektoru totiž pomoc státu předpokládá, a to buď ve formě větších veřejných výdajů, nebo naopak ve formě úbytku příjmů veřejných rozpočtů třeba v podobě snížené DPH na bytovou výstavbu.
Zástupci státu na konferenci museli přiznat, že dech dochází dvěma základním podpůrným nástrojům státu vůči stavebnímu průmyslu – Státnímu fondu dopravní infrastruktury a Státnímu fondu rozvoje bydlení. Oba fondy zápasí s nedostatkem finančních prostředků, které by je měly naplnit, a bude ještě hůř. Zdroj peněz v uplynulých letech – výnosy z privatizace státního majetku – totiž vyschl a náhrada je v nedohlednu.
Leckteří přítomní si museli uvědomovat, že kromě všech ekonomických a finančních objektivních faktorů je největší čertovo kopýtko všech aktuálních dialogů se současnou exekutivní mocí skryto ještě někde jinde. Je přece značně diskutabilní, zda „zimní“ vláda premiéra Jana Fischera bez podstatnějšího politického mandátu je partnerem pro jakýkoli smysluplný dialog tohoto typu. Její frenetická aktivita je až zarážející, protože jakkoli ocenění hodné záměry, které nacházejí odraz v řadě dokumentů, plánů a strategií, jsou obvykle ve značném či dokonce fatálním rozporu s tím, jaké záměry má skutečná politická reprezentace této země (kterou v kuloárech kterýsi stavař poměrně trefně označil za „demagogické šantaly s dobrou vyřídilkou“).
Vše, co vláda sama nestihne v příštích pár měsících, stane se brzy jen pouhou vzpomínkou a více či méně hezkým snem. Potlesk na otevřené scéně si několikrát vysloužil vrchní ředitel České národní banky Pavel Řežábek, který není závislý na momentálním politickém rozdělení karet a blížících se volbách, může proto věci nazývat pravými jmény. To, že jeho věty typu „není možné žít dlouhodobě na dluh“ či „je lepší vytvořit jedno pracovní místo než zvyšovat dávky“, „v krizi nelze daně zvyšovat“, vzbudily takový zájem, je neradostným důkazem toho, jak se česká politika vzdálila od ekonomické reality a praxe a za jak málo musí být exponenti domácí ekonomiky vděčni. Řežábek ovšem jen málokoho potěšil varováním před vývojem ve tvaru zubaté pily, „poskoky, které nikam nevedou“.
„Už v roce 2008 jsme vládě předložili návrhy na protikrizová opatření,“ konstatoval hned v úvodu svého vystoupení Miloslav Mašek, výkonná hlava Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS), vrcholného orgánu – zdá se – docela dobře organizovaného sektoru. Větší úspěchy nemá SPS ani dnes, kdy je situace horší. „Zdá se, že se nic dramatického neodehrálo, propad investiční výstavby činil jen jedno procento,“ konstatoval Mašek, hned ale upozornil, že situace v pozemním stavitelství, kde působí více než 80 procent stavebních firem, je neutěšená – tady loňský propad činí sedm procent a letos to nebude lepší. Mimo jiné také proto, že „chybí developerské projekty“, čehož odrazem je i slabší zásoba zakázek, která už dnes představuje měsíční výpadek produkce.
Z dalších vystoupení na fóru přitom jasně vyznělo, že záchranu pro sektor nepředstavuje ani export stavebních prací, ani projekty PPP, jejichž realizace v Česku má už téměř groteskní ráz. Na FČS se sešli i představitelé tuzemského developmentu. Jejich vystoupení nebyla nijak dramatická. Ba skoro naopak. „Nemám slovo krize rád. Prostě jsme se vrátili na zem,“ konstatoval Jan Sadil z Hypoteční banky, jedničky hypotečního úvěrování. „Nejdřív jsme poklonkovali stavbařům, pak bankám a dnes klientům, což je pozitivní,“ vidí současnost zase Tomáš Pardubický z FINEP.
Leoš Anderle ze Sekyra Group od krize očekává redukci konkurence, tedy počtu developerských firem, k němuž ovšem zatím podle něj nedošlo. Celkem stejným hlasem developeři mluvili i k poslednímu vývoji – podle nich poptávka po bytech od posledního čtvrtletí mírně roste, což by se mohlo projevit i na mírném vzestupu cen. Stejně tak odmítli často uváděnou praxi dvojích cen – katalogových a reálných. Ve speciálním panelu věnovaném právě rezidenčnímu developmentu přitom nezazněla žádná kritika bank ani hypotečních ústavů. Podle jeho účastníků je totiž hlavní problém v oslabení poptávky pod vlivem krize („Lidé dnes ani nevědí, jakou hodnotu byty mají,“ tvrdí Anderle), na což má ztížení podmínek financování jen sekundární vliv.
Návrhy k ozdravění českého stavebnictví
• V období recese ekonomiky nezvyšovat přímé daně, protože kumulace finančních prostředků státem tím, že budou odebrány podnikatelským subjektům a přerozděleny přes stát, zhoršuje dále postavení podnikatelů.
• Neprovádět sjednocení DPH na jednu úroveň, protože by došlo k razantnímu zdražení výstavby bytů a jejich oprav a úplnému zastavení developerské bytové výstavby.
• Stavebnictví pro svůj další rozvoj potřebuje zlepšení a zjednodušení legislativy, aby se zkrátila příprava staveb a odstranily se překážky bránící jejich realizaci. Jedná se především o stavební zákon a zákon o veřejné zakázce a navazující zákony a vyhlášky. Ty by měly eliminovat negativní vliv různých iniciativ, které zneužitím stávající právní úpravy způsobují velké ztráty při přípravě a realizaci staveb.
• Nepřipustit zvýšení daně z nemovitosti, zejména u volných ploch, které používají stavební firmy. Takovéto opatření by mělo silně negativní dopady na hospodaření stavebních firem a rovněž na výstavbu bytových domů jak developerským způsobem, tak pro nájemní bydlení.
• Urychleně systémově řešit financování dopravní infrastruktury od roku 2011, spočívající ve výběru priorit a způsobu získání finančních prostředků z národních zdrojů i z fondu EU, včetně využití PPP projektů. Do strategie hospodářské politiky státu začlenit impulzy a opatření pro oživení výstavby nájemního bydlení, sociálního bydlení a výstavby domů pro seniory. Využít možností udělení garancí státu na vybrané projekty, např. v rámci činnosti Státního fondu rozvoje bydlení.
• Urychleně uzákonit v souladu s připravovanou směrnicí EU o opožděných platbách povinnost hradit z veřejných prostředků dodavatelské faktury do 30 dnů.
• integrovat rozhodující kompetence na úseku výstavby a stavebnictví do jednoho ústředního orgánu, který by komplexně a systémově pokrýval oblast investiční výstavby a stavebnictví.
Zdroj: Realit